Toulcův dvůr
Venkov uprostřed velkoměsta
Toulcův dvůr je unikátním nejen díky své farmě a přírodnímu areálu, ale také díky památkově chráněnému souboru budov, jejichž historie sahá až do středověku.
První zmínka o dvoru v Hostivaři je z 11. června 1362. Tehdy ho dostal spolu s rychtou a vsí do zástavy od sázavského opata Vojtěcha rychtář Petřík z Lešťan. Tvrz v centrální části dvora po dlouhá léta náležela Sázavskému klášteru. Celá Hostivař poté patřila nejvyššímu purkrabství, spravovali ji stavové Království českého a roku 1866 se stala majetkem "obce království Českého".
Posledním zemědělsky hospodařícím nájemcem zemského (po první světové válce zestátněného) hospodářského dvora čp. 32 byl pan František Toulec. Byl to velmi moudrý hospodář, laskavý člověk, který nenechal žádného pocestného odejít bez pohoštění. Proto nese dvůr jeho jméno. V 60. letech dvacátého století dostal dvůr do správy Státní statek Praha. Zřídil zde velkovýrobnu krmných směsí a bývalé stodoly přestavěl na průmyslový objekt.
Dne 11. května 1992 vyčlenila vláda ČSFR areál Toulcova dvora pro neziskové ekologicko výchovné účely a převedla ho do vlastnictví města Prahy. Areál Toulcova dvora je zachovalou sídlištní památkou, evidovanou ve Státním seznamu kulturních památek. Jako součást původní zástavby osady Hostivař leží na území Městské památkové zóny Hostivař vyhlášené v r. 1993.